Schody místo skluzavky

Ano, pokud nebyly vymyšleny stupně, tak se prostě klouzalo. Při tom bylo jistě spousta odřenin a jiných úrazů. A vyšplhat se do kopce? Nesmysl, zvláště po dešti. Snad tehdy v dávném věku někoho napadlo srovnat kousky hlíny do jedné řady a po určitém úseku je zarovnat. Ono je to již dneska jedno kdo, ale někdo první být musel.

V dnešní době je to skoro obráceně, klouzačky si člověk vyrábí záměrně, aby se pobavil, a právě k nim musí být schody, nebo žebřík. Protože klouzat se lze pouze shora dolů.

Ale nechme klouzačky klouzačkami a podívejme se na schodiště jako takové.

Je jich spousta druhů a jmenovat je zde do detailu by zabralo příliš místa. Navíc si myslím, že by to nebylo čtení nějak poutavé. Podívejme se jen na druhy schodišť jako takových. Tak tedy obyčejné rovné, točité kulaté, točité hranaté, tedy takové, které tvoří čtverec nebo obdélník při pohledu shora. Anebo také schodiště ve tvaru oválu.

Dále lze schody řadit dle upevnění jednotlivých stupňů. Většinou jsou upevněny z obou stran, ale jsou také taková schodiště, kde je to jen ze strany jedné. Například u většiny kruhových interiérových. Těch, které vystupují ze středového nosníku.

V každém případě je toto jen část dalších a dalších druhů. S některými se ani nesetkáme, s jinými zase dnes a denně.

Na schodišti jako takovém se nedá moc věcí změnit, zato zábradlí, to je již o něčem docela jiném. Takové historické kousky, ať již dřevěné, nebo kovové, hm, to je takové malé umělecké dílo a je velká škoda, že se od toho dnes již upouští a krásu nahrazuje ryze účelovost. Ale my zde nejsme kvůli zábradlí.

Nás zajímá schodiště jako takové, jenže co o něm dále napsat? Snad ještě jen to, že by mělo být rozhodně bezpečné. Bez zábradlí po straně je to opravdu zralé na hodně těžké úrazy a věřte, že vím, o čem píši.

Závěrem lze tedy říci, buďte opatrní.